Карел Готт | Песни | Sláva slavíkům (směs)
год: 2003
время: 0:00
студия: Nova (Sláva slavíkům)
Oči má sněhem zaváté,
V duši má chladný stín,
Rampouchem srdce proklaté,
Studený hlas, na dlani mráz, ledový klín
Ze zdi na mě tupě zírá
Po trezoru temná díra,
Poznám tedy bez nesnází,
Že tam nepochybně něco schází.
Páni a paní, vím jak se ruší žal
Já tíhnu duší jen k lady Carneval
Dám dělovou ránu, bum, bum, bum, bum,
A rozbiju bránu, můj bude váš dům.
Pojď, ukážu ti cestu rájem,
Pojď a přestaň se mi smát,
Pánbůh zaplatí dnes nájem
A nechá nás dole spát
Když jsem já byl tenkrát kluk
To zněly písně líp a sladší měly zvuk
A hráli jsme je tak, co stačil dech a hlas
Já tehdy ještě žák - v ten požehnanej čas...
C`est la vie, c`est la vie,
Tímto končívá, a to mě nebaví, nebaví,
Hrajte ještě dál, naposledy.
Pročpak ta láska bláznivá,
Proč se mi léta vyhýbá
Má první láska se dnes vdává,
Jó časy, páni, ty se mění
A z herce divák se pak stává
A to co bylo, dávno není...
Kávu si osladím o trochu víc
Svý banjo naladím, a jinak nic.
Oslavím sám Vánoční svátky
A na jaře si vrásky spočítám.
Přijela pouť a lidí proud
Zaplnil na návsi kdejakej kout
Jestli jseš sám přijeď hned k nám
Protože pouť u nás začíná
Kdepak ty ptáčku hnízdo máš,
Skrýš a zázemí?
Vždyť ještě léčky málo znáš,
Málo zdá se mi.
Mít talent co měl Paganini
S houslemi sám bych v dešti stál
A šel bych pod tvůj balkon hrát
Na kterou z vás vzpomínám si víc,
Na kterou z vás, netroufám si říct.
Ó, lásky mé, čas mě táhne k vám,
Váš smích i pláč měl jsem rád a mám.
Ráno jedu dál, mě čeká další sál
A tam rozjedeme znova ten velkej seriál,
V něm všechny díly jsou, jak jedno velký show,
Auto, hotel, šatna, scéna a tak dál.
Svět byl fajn, svět byl náš,
Léta prázdnin, slunce, pláž,
Pryč je smích školních tříd,
Teď už musím něčím být.
Bloudím pasáží,
Kde jsem vystál pár důlků při čekání.
Bloudím pasáží,
V tobě říkaj pár pátků mladá paní.
Ringo, George, Paul, John
Já si říkal, co to s tebou je,
Ringo, George, Paul, John
A pak mě chytlo taky to ou jééé
Pojď, půjdem na zem hledat démanty
Z těch krásně obyčejných vět
To musím zvládnout sám, v písni ji stále mám,
Ta věrná zůstává, to musím zvládnou sám.
Muzika, do re mi re do si la sol,
Melodie, ta svádí až k závrati.
Zůstanu svůj a tónům stále náležím
Zůstanu svůj a o nic víc mi neběží
Když muž se ženou snídá a vychládá žár
Než se den rozhostí, když muž se ženou snídá,
Noc zamknou jak chrám s ozvěnou něžností
Cherchéz la famme si můžeš říct
Něco o tom víc už sám
Cherchéz la famme nic míň či víc
Vyhoví všem otázkám
Pretty Woman, tvář co z filmů znám,
Pretty Woman, bez ní už nejsem sám,
Pretty Woman, nádherná dívka dávných snů
Být stále mlád, to bych si přál, být stále mlád,
vzepřít se jednou provždy kalendáři,
jen mládí, nikdy stáří.
Být stále mlád, zkouším to dál, být stále mlád,
I přes ty známky času ve své tváři,
Být stále, být navždy mlád.