Karel Gott | Piosenki | Kantiléna
rok: 1987
czas: 4:15
muzyka: Jiří Zmožek
tekst: Eduard Krečmar
orkiestra, chór: Ladislav Štaidl
studio: Supraphon
inne wersje:
Odcházím lásko má k ránu
a za mnou zůstává tvůj svět
plný zvláštní vůně tvé
i tvých snů a plánů
ve kterých své místo mám i já.
Tak radši lásko má, půjdu
byla jsi kouzelná, spi dál
začínáš to vážně brát,
nejistou mám půdu, když se ptáš
kdo je věčná láska má ?
Mé lásky stále mění jména
mé lásky stále mění tvář
a jen ta věčná kantiléna
tu věčně miluju, mě nepředěláš.
Mé lásky stále mění jména
něco jsem každé přísahal
a jen ta věčná kantiléna
jen té jsem dodnes věrný a budu dál.
Ona je nádherná, umí se krásně nést
má v sobě touhu cest a jednou provždy je má.
Ty pláčeš lásko má, promiň
za všechno můžu já, já vím
chceš mou lásku celou mít
nestojíš prý o míň
jenže já ten větší díl dám jí.
Mé lásky stále mění jména
mé lásky stále mění tvář
a jen ta věčná kantiléna
tu věčně miluju, mě nepředěláš.
Mé lásky stále mění jména
něco jsem každé přísahal
a jen ta věčná kantiléna
jen té jsem dodnes věrný a budu dál.
Ona je nádherná, umí se krásně nést
má v sobě touhu cest na které se mnou se dá
odvážnou klembu má, jak velký dávný chrám
musíš mě brát i sní, vždyť ve svých tónech tě mám
a dál chci mít.
Mou věčnou kantilénou můžeš být.