Karel Gott | Pjesme | Andulka - Růžový pahorek - Páni kluci - Točí se svět - Je nás jedenáct

godina: 1974

vrijeme: 7:55

studio: ČST

Andulko, já už tě nemiluju, protože nejsi můj typ
Rači na vojnu narukuju, bude to pro oba líp
Tenkrát na lávce u potoka, když jsi mi pusu dala
Nemoh‘ jsem vědět, že do roka jiná mi srdce zláká

Nevěš hlavu, řekni po právu, že je ti to docela fuk
Že přijde den, přijdou vedřiny, když ne já, tedy bude jiný
Andulko, já už tě nemiluju, protože nejsi můj typ
Rači na vojnu narukuju, bude to pro oba líp

Pojď se mnou dál, za hluboký les
Přes rozkvetlý vřes, já cestu znám

Pojď se mnou dál, za hluboký les
Vždyť chci ještě dnes, být s tebou sám

Kde končí les borový a modravý stín
Je pahorek růžový, jen já o něm vím

Tam s tebou jít, já vždy jsem si přál
Sám s tebou chci být, jen pojď se mnou dál

Jitka Zelenková
Páni kluci, však je znáte
Rádi spletou páté před deváté
Velké plány potají spřádají
V nichž vy se nevyznáte

Páni kluci na vše přijdou
Stále je mi ale záhadné
Proč píšou po zdech křídou
Právě jméno mé a tvé

Den co den do školy kluci ráno jdou
Někdy nás z dálky vidí náhodou
Křičí, však kdy už se budem brát
Jak račte znát, docela nic už se nevyznáte

Karel Gott
(Páni kluci, však je znáte
Rádi spletou páté před deváté
Velké plány potají spřádají
V nichž vy se nevyznáte)

Páni kluci na vše přijdou
Stále je mi ale záhadné
Proč píšou po zdech křídou
Právě jméno mé a tvé

Točí se svět a já jdu sám
Po cestě měst je jako hvězd
Někde svou lásku mám
Jdu dál a dál, hledám tvou líc
Všech cest se ptám, kde jen tě mám
Kudy mi přijdeš vstříc
Šanghaj, Paříž, Řím, Amsterdam
Už je těch měst jak v nebi hvězd
V jednom jen lásku mám
V tom nejhezčím vítá mě úsměv tvůj
A kde jsi ty, tam svět je můj

Je, je, je nás jedenáct, nejsem sám,
My všichni jsme tvou krásou opilí
Je nás jedenáct a já se ptám,
Koho z nás oslovíš: můj milý.

A když se jeden odváží
Uchopit tě pod paží
Hned ve střehu je celý spolek náš,
Druhý, třetí, desátý,
Lepí se ti na paty
Tak řekni přece komu přednost dáš.

Je, je, je nás jedenáct, nejsem sám,
My všichni jsme tvou krásou opilí
Je nás jedenáct a já se ptám,
Koho z nás oslovíš: můj milý.

Je, je, je nás jedenáct, ne a ne,
Ty ne a nevíš, koho ráda máš.
Je nás jedenáct, jak v kopané,
V rukou tvých spočívá osud náš.