Karel Gott | Pjesme | Hrátky s láskou
Original: Emmanuelle
godina: 1984
vrijeme: 0:00
glazba: Francis Lai
text: Zdeněk Borovec
orkestar, hor: Ladislav Štaidl
studio: ČST (Lucerna - 20. let orchestru L. Štaidla)
Až park i s fontánou pokryje stín
a noc až rozhodí svůj mušelín
až lampář pozháší pasáže kin
přijď tam kde bývám, kde písně hrávám.
Pak já tu bílou noc darem ti dám
snad nás dva odvést má neznámo kam
a láska po špičkách přidá se k nám
to prý tak bývá, to prý se stává.
Na hrátky s láskou si můžem hrát
na ráj všech rájů, na mám tě rád
na útěk krásný, co nás dva zmát
a zdal se stálý.
Na pád všech pádů, na volný pád
na hrátky s láskou si můžem hrát
co rány léčí i rány vpálí.
Dnes probdít bílou noc s tebou snad smím
a jít neznámo kam, neznámo s kým
vždyť hrátky naštěstí jsou právě tím
co prý se stává, co nám se stává.
Na hrátky s láskou si můžem hrát
na ráj všech rájů, na mám tě rád
na útěk krátký za bílou šíjí
Tak odpusť mi tu noc jež byla hrou
čí vinou umírá ? I tvou i mou.
Však láska přešla v ní kolem nás dvou.
Tvá ústa líbá a mé rty míjí.