Karel Gott | Písně | Má pouť

Original: Comme d'habitude

rok: 2006

čas: 4:45

hudba: Jacques Revaux, Gilles Thibault

text: Zdeněk Borovec

orchestr, sbor: Velký orchestr paláce Žofín

studio: ČRO studio A

Má pouť
Ta spousta mil
Přes klíny hor
Peklem i nebem
Čas šel a já tu žil.
Pil s vodou chlór.
Jed\' hlínu s chlebem.

Já vím,
Jakejpak div,
Že s každým dnem
Má pouť se krátí.
Kéž mám,
Co měl jsem dřív.
Kéž se to vrátí

Kde jsou dny snů a her,
Kdy světskej ráj jsem hledal u žen?
Jsi mlád
Tak prý jenom ber.
Ber, co kde daj.
Zůstaň i dlužen.

Já bral
A rád se zdejch.
Smích žen či drink?
Co dřív mě zklátí?
Čar her, čas lásek mejch,
Kéž se to vrátí

Pár tučnejch let
Aplaus a vděk
U nohou svět
Ráj i zlatej věk.
Tisíce žen, co zbouraj sál,
Já tu hrál prim.
Já tu byl král.
Můj věčnej song zněl křížek kráž.
Kéž se to vrátí.

Má pouť
Těch jar a zim
A krev mejch cév
Je dál je pnutím
Čas šel
A já šel s ním
Zhořknul můj zpěv.
Zní mi z hlubin.

Já šel,
Šel bos a sám.
A šťastnej vlak jel jinou tratí.
Dny zlý jste pryč, tytam.
Kéž se to vrátí.

Čas útrap a póz,
Štvanic a běd,
Škrtnutejch próz,
Zmarněnejch let.
Ač jsem tu vlál,
Jak černej flór,
Havran ať řval
Svý ,Never more',
Tornu bych vzal,
Šel zas a dál.
Kéž se to vrátí.