Karel Gott | Písně | Dívka z obrazu

rok: 1994

čas: 4:10

hudba: Petr Hapka

text: Zdeněk Rytíř

orchestr, sbor: Karel Gott Band - Pavel Větrovec

studio: ČST (Opět ve Slaném - divadlo Slaný)

Kolikrát jsem stál tam před tím krámkem,
kde mě hřál i mráz ?
V myšlenkách jsem kráčel starým zámkem,
jenom já a čas...

Kolikrát když slunce vlídná zář zlátla,
ze starého rámu dívčí tvář mě zmátla,
dívčí tvář jak růže ukrytá v šál okrový...

Čekal jsem, že dám mi znamení - zbytečně,
dívala se na mé trápení - netečně,
přesto jsem ten obraz toužil mít v podkroví...

Přišel náhled pán a obraz koupil,
snad ji má teď rád...
Jen já vím, že vůbec neprohloupil,
ale můžu spát.

Nehledám už úsměv neměnný z plátna -
tahle krása bývá u ženy málo platná,
sny, že dívku láska oživí, nám pominou.

K obrazům snad můžeš lehce vzplát, je zvláštní,
nemohou ti lásku zpátky dát, s tvou vášní
- malíři mi tohle rouhání jistě prominou...

Kolikrát když slunce vlídná zář zlátne,
pokaždé mě krásná dívčí tvář zmátne,
nemusí mít ani nádherný šál okrový.

Nečekám už tajná znamení zbytečně
- teď už vím, kde láska pramení skutečně,
teď už vím, že na mé znamení odpoví...

Když muž se ženou snídá - hity z 90. let(2009) [ID 1859]

Když muž se ženou snídá