Karel Gott | LP MC Karel Gott '77
- Cítím (4:23)
- Můj adresář (3:30)
- Smůla smůlu má (2:56)
- Já lásku z básní znám (4:28)
- Já si najmu altán (2:43)
- Vážka zimomřivá (2:28)
- Já jsem všech roztržitých král (2:35)
- Kdo teď má tě rád (4:38)
- Nevinná (2:55)
- Mám zlatej důl (2:26)
- Jsou svátky (3:23)
- Vodopád (3:19)
LP MC Supraphon (CS) 1131908
V roce 1976 Karlu Gottovi vyšlo další ze série alb označených ročníkem a které patří k vrcholům produkce 70. let. Také toto velice úspěšné album hodnotila tehdejší kritika velmi příznivě. Působí velmi svěže, uvolněně, přirozeně, Karel Gott zpívá suverénně a viditelně s chutí. Zastoupeny jsou nejen krásné kantilény Nevinná, Já lásku z básní znám, ale i svižné písně Smůla smůlu má či Mám zlatej důl. Zkrátka co píseň, to hit. Také převzatá Oh, Mandy - jsou svátky působí velmi dobře, i když je jinak zaranžovaná. Na původní desce je fotografie obalu zrcadlovitě obrácená. Na bookletu CD je zase barevné podání příliš výrazné a méně kvalitní. Pozn.: V edici Komplet najdete na tomto album i píseň Stěnka Razin, které je zde uvedena jako nahrávka z roku 1974, pořízená ve studiu Lucerna. Z poslechu je však zřejmé, že půjde spíše jen o fragment z původní směsi z alba Mezi Vltavou, Donem a Dunajem, resp. z jeho původního vydýní Polydoru.
nahráno: 4-6 / 1976
2009-01-28 09:20 | Pavel
Deska Karel Gott 77 je výjimečná tím, že po dlouhých letech se na ní objevily texty Jiřího Suchého. Ten měl jako symbol svobodomyslných 60. let v polovině let 70. omezený přístup do médií. Karel Gott si byl dobře vědom Suchého zásluh na růstu jeho kariéry a rozhodl se mu nyní pomoci tím, že si od něj nechal napsat tři texty. Vedení Supraphonu bylo sice proti, ale plané výhružky, že deska se Suchého texty nesmí vyjít, byly vzhledem ke zpěvákově bezkonkurenčnímu postavení pouhým plácáním do vody. Na desce Karel Gott 77 zazněl jediný velký hit, Mám zlatej důl, kde excelovaly veršovánky Jiřího Suchého typu „slavme slavně slavnou slávu“. Tato svižná melodie od Karla Svobody byla významným příspěvkem do sbírky Gottových hitů. Svoboda pro tuto desku napsal ještě dvě písně, zdařilé kantilény Vážka zimomřivá a Vodopád (obě opět s texty J. Suchého). V prvním případě se jako osvěžující prvek v doprovodu objevila flétna, v případě druhém pak text příhodně gradoval spolu s melodií. Zajímavým odskokem od klasického středního proudu směrem k jazzu byly dvě povedené písně s vtipnými texty (spolupráce L. Štaidla a F. R. Čecha) Já jsem všech roztržitých král a Smůla smůlu má. Zástupcem typické gottovské kantilény s rozmáchlými vokály byla píseň od A. Michajlova Já lásku z básní znám. Oproti tomu Ondráčkova Kdo teď má tě rád je hlasově poměrně úsporná, což jí ovšem na kvalitě neubírá. Povedený byl i kantilénový příspěvek L. Štaidla Nevinná, který aspiroval ve své době na hitovost. Další píseň, bluesově laděná převzatá melodie Já si najmu altán byla pro uši Gottových fanoušků náročná na poslech a příliš nezaujala. Neobvyklá byla spolupráce zpěváka se skladatelem Josefem Kolínem, ale její výsledek – Můj adresář - byl nepříliš objevnou a poměrně fádní kantilénou (Josef Kolín ve stejné době psal úspěšnější příspěvky např. pro Jiřího Korna nebo Karla Zicha). Příjemným, i když nijak významným příspěvkem do Gottova repertoáru byla píseň Cítím (Feeling) od A. Morrise s textem Z. Borovce, která desku otevírala. V závěru desky se pak objevil slavný hit Jsou svátky (Mandy), který svou vánoční tematikou na řadovou desku sice příliš nezapadá, ale oproti ostatním písním z desky se z něj stala nadčasová záležitost. Zde se opět zaskvěl Z. Borovec, který velmi příjemným textem („jídel plný stůl, chuť marcipánu, v slánce pepř a sůl a víno v džbánu“) skutečně navodil domáckou pohodovou atmosféru. Píseň Jsou svátky nazpíval Karel Gott znovu v roce 1991 pro desku Nejromantičtější a na svých tradičních vánočních koncertech ji zpívá dodnes.
2009-07-07 11:17 | Jaroslav
Příjemné posezení na terase - asi tak by se dal popsat obal alba ´77, a pohodová nálada z titulního fota by se dala přenést i do obýváku, když si pustíme tuhle desku. Udržet laťku nasazenou v předchozím roce byl úkol docela těžký. A jak se to povedlo? Jednoduše řečeno - na desce jsou mistrovské kousky, na druhé straně však jsou na ní i místa, která se jeví jako trochu zbytečná. Gott tedy protentokrát svůj stín nepřekročil. Mimochodem, v souvislosti s obalem ještě jedna poznámka - dříve, než jsem se začetl do těchto stránek, mě ani nenapadlo, že fotka na obalu byla původně převrácená. Nicméně porovnání ostatních alb a „směru“ zpěvákova účesu dává tušit, že tomu tak opravdu je. Na pravou míru vše uvedla až edice Komplet, při kteréžto příležitosti byla fotografie též nově a rozhodně šikovněji oříznuta. Bohužel se na ní barevně ztrácí číslovka 77 i nápis Karel, navíc tu vyvstává otázka autenticity. Možná bylo lépe zařadit správně otočenou fotografii do bookletu a obal nechat v původní, historické podobě. Výrazný kus textařské práce odvedl Zdeněk Borovec - je podepsaný pod některými písněmi, které patří mezi nejlepší na albu. Nelze však přehlédnout, že takto renomovaný textař se dopustil i několika málo přehmatů - o tom více v dalších odstavcích. Zmíním teď písně, které považuji za nejlepší. Příjemná balada Cítím otvírá celé album. Začátek je to trochu nezvyklý - ne že by album nemohlo začít pomalejší písní, ale Feelings je skladba s poměrně komplikovanou melodií. Tento nezvyklý tah ale docela vyšel. Píseň Můj adresář je trochu nezaslouženě opomíjená. Jedná se o jeden z řídkých skladatelských příspěvků Josefa Kolína do Gottova repertoáru. Melodie není sice nijak výrazná, ale nahrávka je cennější o to, jak s ní Gott dokázal naložit. V jeho podání melodická linka slyšitelně o řád povyrostla. Pokus o malý vtip v textu lze najít u písně Smůla smůlu má. Ladislavu Štaidlovi se melodie docela povedla, a tak zastíní i fakt, že vtípek tentokrát nefunguje tak, jak si asi Zdeněk Borovec původně představoval. Já lásku z básní znám, tak to je skvost na tomto albu. Angelo Michajlov se předvedl jako skladatel par excellence. Oktávový skok v druhé části refrénu písni přidá ještě na působivosti. Podobné téma zpracovává i Kdo teď má tě rád. Bohuslav Ondráček napsal docela pěknou píseň, ale ta byla trochu pokažena nešikovným aranžmá - sbor ke konci nahrávky, když odpovídá na jednotlivé fráze, zní zbytečně sladce. Ve výtkách budu pokračovat i u písně Nevinná. Hezká píseň s dobrým textem, který ale v závěru shazuje když ne laciný, tak rozhodně násilný rým „šepotá-třepotá“. Celá tahle pasáž se tak díky němu aranžérsky jeví jako zbytný přílepek k jinak dobré písni. Ta ho tak tak ustojí. Nevím, jak mohl působit na tehdejšího posluchače Suchého text Mám zlatej důl. Jako dítě školou čerstvě povinné jsem tohle naštěstí nevnímal a píseň mám dodnes docela rád. Hlavně že u cenzury prošel šilink, protože jiná měna by se na „cililink“ rýmovala docela špatně. Musím zmínit i Suchého hru se slovy „slavme slavně slavnou slávu“ - to je textařsky geniální. Hit Mandy u nás dostal díky Borovcově textu trochu vánoční nádech. Slyšet se dá ale kdykoliv a patří ke zdařilé části alba. To už se nedá beze zbytku tvrdit o některých dalších nahrávkách. Věc jako Já si najmu altán bych na albu mít nemusel. Ani Vodopád či Vážka zimomřivá nezaujaly tak, jak asi měly. Ze singlových věcí té doby jsou dodnes známé nahrávky Běž za svou láskou nebo Dívkám s příjemně moralizujícím textem. Jim se ale už sotva něco vyrovná. Taková Vůně mléka obstojí snad jen v kontextu mléčné komedie Parta Hic.