Karel Gott | LP MC …a to mám rád
- Text k téhle písni jsem psal já (3:11)
- Dřív já (3:28)
- Plnoletá (3:44)
- Chceš dál v mém stínu stát (3:12)
- Ó, jak dávno (2:43)
- Dívka závodník (3:19)
- Věčný laik (3:40)
- Velká jízda (2:38)
- Favorit (2:29)
- Já slyšel o ráji (4:14)
- Nedokončená (3:38)
- A to mám rád (2:24)
LP MC Supraphon Artia 11133236
V roce 1983 nahrál Karel Gott popové album, které jako jedno z mála bylo určeno i pro zahraniční trh pod názvem ...and That´s What I Like. Také toto album je nadprůměrné a vysoko přesahuje standard tehdejší domácí produkce, není proto divu. Z alba vzešly především superhity ...a to mám rád a skladby německých autorů Plnoletá a Text k téhle písni jsem psal já (a opravdu napsal...) nebo Chceš dál v mém stínu stát. Pouze verze písně Dream On jako Dřív já za originálem zaostává.
nahráno 5 / 1983
2008-10-31 14:35 | Pavel
Deska …a to mám rád byla nahrána a vyšla v roce 1983 a je zajímavá z několika důvodů. V první řadě je tu poměrně nevýznamná drobnost, že deska byla (v Gottově diskografii poprvé po jedenácti letech) pojmenována po jedné z písní a tento trend se pak udržel několik dalších let. Po téměř dvaceti letech se zde Karel Gott prosadil jako samostatný autor hudby (a to velmi zdařilým způsobem), vůbec poprvé si napsal text (což už tolik zdařilé nebylo) a mezi autory hudby se také poprvé objevilo jméno Ondřeje Soukupa, který se výrazně prosadil později v 90. letech. K desce …a to mám rád se váže ještě jedna zajímavost. Zatímco v dřívějších dobách se Gottova česko-německá spolupráce projevovala spíše přezpíváváním českých hitů do německých verzí (případně se pořizovaly zároveň české a německé verze angloamerických šlágrů) a import z Gottova německého repertoáru k nám byl velmi ojedinělý (například píseň Byl by hřích se potmě bát z roku 1978), s rokem 1983 přišel průlom. Souviselo to s generační výměnou Gottových německých spolupracovníků a jestliže jeho dřívější německé písně byly pro české publikum nepoužitelné, nyní se v jeho polydorském repertoáru objevily písně „evropštějšího“ charakteru a přebírání zpěvákových německých písní pro Supraphon se stalo nedílnou součástí 80. let. Na desce …a to mám rád se to týká dvou výborných písní od Joachima Heidera, které svými dravými rytmy obohatily sbírku Gottových hitů. První píseň Ich bin der Adler, du der Wind si zpěvák otextoval sám a zpíval ji pod názvem Text k téhle písni jsem psal já. Pravda, Gottův textařský debut nebyl nijak excelentní, na druhou stranu se takovýto slogan dobře pamatuje a v souvislosti s výbornou hudbou se dají odpustit rýmovaná klišé („já touhle písní chtěl jsem říct, že tě rád mám a nic víc, přestože znám jich na tisíc“). Druhou píseň od Joachima Heidera, Nun bist du da, opatřil textem Eduard Krečmar a pod názvem Plnoletá se z ní také stal velký hit. Karel Gott sám se sice vyjádřil, že v jeho věku zpívat o lásce k sotva osmnáctileté dívce může působit směšně, ale hudebně a pěvecky je to velmi dobrá píseň. A nakonec, slogan Plnoletá je originální. Obě písně, kromě toho, že byly populární u nás, slavily velké úspěchy také v německých či belgických hitparádách. Třetí píseň od Joachima Heidera, Chceš dál v mém stínu stát (Was mich hält ist deine Hand), je již více poplatná německému vkusu, ale i tak nepůsobí na desce pro české publikum nijak rušivě. Z dalších převzatých písní se ve své době ujala Dívka závodník (I Don’t Wanna Dance), taneční, a přitom hlasově poměrně úsporná píseň. Zajímavým odskokem od tradičního Gottova zpěvu byl výběr z repertoáru Nazareth, Dream On – Dřív já. Milou kantilénu Já slyšel o ráji (I’ve Never Been To Me) od Kena Hirsche otextovala Hana Zagorová. Po delší době se Karel Gott vydal také do zpěvníku Drupiho; na někdejší úspěch písně Je jaká je se mu sice navázat nepodařilo, ale píseň Favorit (Favourite) je svými klenutými tóny velmi dobře zazpívanou kantilénou. Z domácích autorů překvapivě zklamal Ladislav Štaidl, jehož Ó, jak dávno zní unaveně a fádně. Mnohem zajímavější je skladatelský pokus Pavla Větrovce se zajímavým klavírním doprovodem Nedokončená. Ze spolupráce Karla Gotta a Rudolfa Rokla vzešla svižná Velká jízda. Byl již také zmíněn po delší době samostatný autorský podíl na hudbě samotného zpěváka – jeho rock’n’rollová …a to mám rád byla hudbou i textem vyjádřením jeho pocitů a ve své době velmi úspěšná. A nakonec je třeba ještě zmínit spolupráci Ondřeje Soukupa a Karla Gotta, jejímž výsledkem byla velmi zajímavá píseň Věčný laik. Zpěvákův přednes soulovým a jakoby zastřeným hlasem se zajímavým frázováním a odsekávanými vokály vrcholí falzetovým intermezzem ve střední části písně. V hudebním a hlasovém doprovodu stojí za zmínku účast tehdy ještě nepříliš známé skupiny Yo Yo Band.
2009-07-07 11:25 | Jaroslav
... a to mám rád se jmenuje deska z roku 1983, konečně pojmenovaná po jedné z písní, kterýžto trend se (samozřejmě s nutnými výjimkami) udržel vlastně dodnes. Karel Gott se stal autorem titulní písně, která se stala ve své době hitem a překonala převzatou věs Taky se mnou trable jdou z alba Kontrasty. Jako spoluautor se objevil u písně Věčný laik, kterou napsal s Ondřejem Soukupem. Zajímavě sekané vokály spolu s volnou střední částí dělají píseň velmi zajímavou. Píseň Text k téhle písni jsem psal já je Gottovým textařským debutem - takže název písně opravdu nelže. Text k téhle písni je sice prošpikován kostrbatými rýmy „já touhle písní chtěl jsem říct,/ že tě rád mám a nic víc,/ přestože znám jich na tisíc“, ale hudební a pěvecká stránka vše zakryjí. Autorem hudby je tehdejší Gottův polydorský skladatel Joachim Heider, který napsal pro Gotta mnoho hitů nejen na toto album. Obvyklá praxe se obrátila a Gott nazpíval české verze na základy nahrané původně právě pro Polydor (v této souvislosti bych jen připomněl další Heiderovu píseň Geh´nich vorbei z roku 1984, která se české verze nedočkala). Dalším velkým hitem z Heiderovy dílny se stala Plnoletá, ve které Gott pěvecky přímo exceluje. Třetí Heiderův příspěvek Chceš dál v mém stínu stát hudebně trochu zaostává, především ve slokách. Zajímavější refrén pak srážejí veršovánky „ze všech jsi nejhezčí, ze všech jsi nejlepší“. Gott sáhl po dvou převzatých skladbách, které mohly trochu překvapit. Jednak to byla taneční záležitost z repertoáru Eddyho Granta I Don´t Wanna Dance, které Eduard Pergner dal český název Dívka závodník. Nahrávka nepostrádá šmrnc ani vtip, a tak se jen těžko věří, že textař je stejný jako u posledně zmíněné písně. Ještě překvapivější volbou asi byla rocková klasika Dream On s českým názvem Dřív já, pocházející z repertoáru skupiny Nazareth. Z domácích skladeb je nutno připomenout příspěvek Pavla Větrovce Nedokončená s kontrastní slokou a refrénem a také s malým vtípkem na konci, kdy aranžmá písně dostálo jejímu názvu. Zbytek alba nestojí za řeč. Týká se to písní domácích, z nichž největším zklamáním je jediná Štaidlova píseň Ó jak dávno, i převzatých, kde v horším slova smyslu vede Favorit.