Karel Gott | CD Má pouť
[Mein Weg]
- Být stále mlád (Navždy mlád) (3:23)
- Nikdy nejdeš sám (3:23)
- Chtěl jsem pálit sníh (3:05)
- Všech svých snů já rád se vzdám (3:32)
- Den slávy (4:05)
- Ráj (3:43)
- Já žil, jak jsem žil (3:04)
- Já věřím (Já u vím) (3:37)
- Múzy nejdou spát (4:45)
- Hříšník má se kát (2:59)
- Dávný román (3:24)
- Jekyll a Hyde (3:34)
- Sólo pro motýla (2:59)
- Já nejsem ten, kdo mosty pálí (3:22)
- Má pouť (4:45)
CD GoJa (CZ) 401 324 026-2
Falls es im Falle des Albums Můj strážný anděl galt, dass man es sich mehrere Male anhören musste, gilt es hier doppelt. Das Album bringt eine neue Dimension, man kann nicht wieder - so was war schon hier, aber trotzdem wird es beim ersten Anhören die Zuhörer eher nicht gleich begeistern. Es ist aber durch die Auswahl von grossartigem und qualitätsvollem Repertoire verursacht, das von Pop, Musikal bis zur Klassik reicht, wo auch die neuen Lieder nicht fehlen, die der US-Komponist Frank Wildhorn für Karel Gott komponiert hat (Jekyll a Hyde, Hríšník má se kát..) und die auch im Kampf gegen die klassischen Hits bestehen. Das ganze Album wird auch vom Sound des grossen Symfonischen Orchesters des Žofín-Palastes, das die Lieder aufgenommen hat, getragen. Verliert der Zuhörer seine Geduld nicht, wird dieses Album zu den meist beliebsten, und das auch zeitlos gesehen, das kann man wohl im Falle eines solchen Albums erwarten. Der Zuhörer schätzt das ausgewählte Repertoire, grossartige Arrangements und natürlich auch die Darbietung von Karel Gott, wo auch die Lieder, die er schon früher aufgenommen hat, eine neue Dimension errreichen - eine weit ausgereifte, tiefere, gefühlsvolle Dimension... (You'll Never Walk Alone, I Believe). Und mann muss auch zugeben, dass dieses Repertoire passt Karel Gott heutzutage hervorragend. Die Lieder, die er auch ganz neulich aufgenommen hat, klingen mit dem symphonischen Orchester irgendwie schmissiger, luftiger (Sólo pro motýla, One In My Life, Für immer jung) und nicht weniger gut.
2009-07-07 11:34 | Jaroslav
Album Má pouť snad ani nemá cenu hodnotit písničku po písničce. Je to milá odbočka do trochu velkolepějšímu stylu, který se možná ne ke všemu hodí, ale celkové vyznění je dobré. Zajímavá je nová verze hitu Být stále mlád. Nahrávka z roku 1999 je možná lepší, ale toto aranžmá se k náladě celého alba a jedná se o velmi zajímavý pokus. Navíc rozhodně povedený. Karel Gott znovu přesvědčuje o své profesionalitě, a i když album není úplně pro každého, troufám si říci, že každý si tam svoje najde. I když nahrávka Já nejsem ten, kdo mosty pálí dorazí zřejmě jen k nejnáročnějšímu posluchačstvu. Mám-li si vybrat jednu maličkost, která mě na albu zaujala, musím zmínit nádhernou basovou linku písně Den slávy. Opět po delší době sáhl Karel Gott do repertoáru svého oblíbeného Toma Jonese, jeho píseň z roku 1971 posloužila pro toto album jako titulní. Jsem si vědom, že má-li být hodnocení čehokoliv nadčasové, nemělo by být poznat, kdy vzniklo. Přesto toto pravidlo poruším a v samém závěru si dovolím malé odbočení. V době sepsání této recenze se jedná zatím o poslední Gottovo album. Stejně jako ostatní čekám na něco, co ho bude následovat. Karel Gott zřejmě nepředvede žádný velký stylový veletoč, ostatně se to od něj ani nečeká. Pevně věřím, že vyjde více z docela slušných alb nového tisíciletí než z reedice alba Duety.