Karel Gott | CD Má pouť
Být stále mlád (Navždy mlád) (3:23)-
Nikdy nejdeš sám (3:23)
-
Chtěl jsem pálit sníh (3:05)
-
Všech svých snů já rád se vzdám (3:32)
-
Den slávy (4:05)
-
Ráj (3:43)
-
Já žil, jak jsem žil (3:04)
-
Já věřím (Já u vím) (3:37)
-
Múzy nejdou spát (4:45)
-
Hříšník má se kát (2:59)
-
Dávný román (3:24)
-
Jekyll a Hyde (3:34)
-
Sólo pro motýla (2:59)
-
Já nejsem ten, kdo mosty pálí (3:22)
-
Má pouť (4:45)
CD GoJa (CZ) 401 324 026-2
Jestliže v případě alba Můj strážný anděl platilo, že si jej člověk musí poslechnout vícekrát, tady to platí dvojnásobně. Album Má pouť přináší nový rozměr, nelze opět říci - tohle už tu vše bylo, ale přesto na první poslech asi většinu posluchačů příliš nezaujme. Je to však dáno především výběrem opravdu velkolepého a kvalitního repertoáru, který sahá od popu, muzikálu až po klasiku, ve kterém ale nechybí ani zcela nové skladby, které pro Karla Gotta složil americký skladatel Frank Wildhorn (Jekyll a Hyde, Hříšník má se kát...) a které si nezadají ani s klasickými hity. Celé album nese navíc zvuk velkého symfonického orchestru paláce Žofín, který skladby nahrál. Neztratí-li však posluchač trpělivost, určitě se straně jedním z jeho nejoblíbenějších, a to nadčasově, jak asi lze od tohoto typu alba očekávat. Ocení jak vybraný repertoár, výborné aranžmá a samozřejmě podání Karla Gotta, ve kterém i skladby, které nahrál již dříve, dostávají nový rozměr - daleko vyzrálejší, hlubší, citlivější... (Nikdy nejdeš sám, Já už vím). A dlužno dodat, že je to repertoár, který mu v současnosti opravdu sedí. Skladby, které pak nahrál i docela nedávno, zní se symfonickým orchestrem jaksi svěžeji, vzdušněji (Sólo pro motýla, Já žil jak jsem žil, Být stále mlád) a neméně dobře.
nahráno: 10 / 2005 - 5 / 2006
2009-07-07 11:34 | Jaroslav
Album Má pouť snad ani nemá cenu hodnotit písničku po písničce. Je to milá odbočka do trochu velkolepějšímu stylu, který se možná ne ke všemu hodí, ale celkové vyznění je dobré. Zajímavá je nová verze hitu Být stále mlád. Nahrávka z roku 1999 je možná lepší, ale toto aranžmá se k náladě celého alba a jedná se o velmi zajímavý pokus. Navíc rozhodně povedený. Karel Gott znovu přesvědčuje o své profesionalitě, a i když album není úplně pro každého, troufám si říci, že každý si tam svoje najde. I když nahrávka Já nejsem ten, kdo mosty pálí dorazí zřejmě jen k nejnáročnějšímu posluchačstvu. Mám-li si vybrat jednu maličkost, která mě na albu zaujala, musím zmínit nádhernou basovou linku písně Den slávy. Opět po delší době sáhl Karel Gott do repertoáru svého oblíbeného Toma Jonese, jeho píseň z roku 1971 posloužila pro toto album jako titulní. Jsem si vědom, že má-li být hodnocení čehokoliv nadčasové, nemělo by být poznat, kdy vzniklo. Přesto toto pravidlo poruším a v samém závěru si dovolím malé odbočení. V době sepsání této recenze se jedná zatím o poslední Gottovo album. Stejně jako ostatní čekám na něco, co ho bude následovat. Karel Gott zřejmě nepředvede žádný velký stylový veletoč, ostatně se to od něj ani nečeká. Pevně věřím, že vyjde více z docela slušných alb nového tisíciletí než z reedice alba Duety.