Karel Gott | LP MC Karel Gott '79
- Se mnou vítr rád si brouká (3:12)
- Kdo tě bílá břízo svléká (3:23)
- Stokrát chválím čas (3:25)
- Snů plný krám (3:52)
- Svět se točí dál (3:26)
- Krásný tón houslí tvých (4:06)
- Byl by hřích se potmě bát (4:11)
- Máš mě v patách (2:40)
- Dál, dál se toulám (3:12)
- Kde stál ten dům (4:12)
- Ještě to daleko mám (3:00)
- O dvě vrátka dál (3:36)
LP MC Supraphon (CS) 1132268
In 1978, Karel Gott recorded the last album of the series of new albums of Supraphon with the simple year name, to round up the very successful decade of the 70's, when he had the favour of not only the public, but the reviewers as well. It provides a complete feeling of fruitiness, modesty and less greatness than it was usual in 70's. We can find a row of hits there again, from both domestic authors and coverversions, rather romantic ones. Let's mention for example Se mnou vítr rád si brouká (One Way Wind), Stokrát chválím čas (Sometimes When We Touch), Snů plný krám, Dál dál se toulám or Byl by hřích se potmě bát. Propably only the title track stays behind the original. The album was awarded by golden record for artist values.
2008-10-31 14:44 | Pavel
Sotva byla vydána Romantika, už se začalo pracovat na další desce Karel Gott 79, která vznikala během roku 1978. Tato deska nevynikla ani v Gottově produkci ani v dobovém průměru, navíc bylo velmi těžké kvalitativně navázat na úspěch Romantiky (přesto za ni zpěvák dostal Zlatou desku Supraphonu). Samozřejmě, že Gott se zde opět představuje ve vrcholné hlasové formě, ale je fakt, že většina písní z této desky je dnes zapomenuta. Jediným skutečným hitem se stala převzatá píseň Stokrát chválím čas (Sometimes When We Touch), jíž kantilénové tóny zajistily úspěch po několik dalších sezón. Podobného ladění jsou i další pomalé písně Kdo tě bílá břízo svléká, O dvě vrátka dál (obě od K. Svobody) či Krásný tón houslí tvých (autor J. Svoboda), žádná z nich však nedisponuje příliš invenční melodií. Zajímavým příspěvkem byly skladatelské pokusy Karla Gotta Kde stál ten dům a Dál, dál se toulám (obě ve spolupráci s R. Roklem). Ve své době měla poměrně úspěch Štaidlova píseň Snů plný krám, která vznikla jako zakázka v rámci Mezinárodního roku dětí, ozvláštněná nevšedním textem Jiřího Aplta. Štaidl byl také autorem songu Svět se točí dál, kde uplatnil oblíbený postup rychlého refrénu po pomalém začátku. Nejvýraznějším příspěvkem Ladislava Štaidla na této desce je svižná píseň Ještě to daleko mám se zajímavými hudebními motivy. S převážně záporným ohlasem u kritiky se setkala píseň Máš mě v patách od K. Svobody, která zastupovala tehdy módní disko styl. Gott zde předvádí, že dokáže odzpívat celou píseň falzetem, což působí poněkud samoúčelně a navíc fádní text činí z této písně celkem zbytečný příspěvek. Další píseň Byl by hřích se potmě bát odhaluje jinou Gottovu slabinu, a to sice mluvený projev. Jeho recitativ (jak se ostatně projevilo dříve i později) není příliš zdařilý, navíc tato píseň byla v očích českých kritiků degradována už tím, že byla převzata ze zpěvákovy polydorské produkce a jejím autorem byl Gottův dvorní skladatel v Německu R. Siegel. Kromě kantilén měla z této desky ještě ve své době úspěch píseň Se mnou vítr rád si brouká, taktéž převzatá (One Way Wind).
2009-07-07 11:21 | Jaroslav
Karel Gott se představuje na prahu své čtyřicítky ve vrcholné hlasové formě - což ostatně platí nejen pro album, které nese ve svém názvu konečné dvojčíslí roku 1979. Nahráváno bylo již rok předtím, po dokončení alba Romantika. Desku otvírá píseň Se mnou vítr rád si brouká - oproti originálu nizozemských The Cats trochu rychlejší, přesto (a nebo možná právě proto) hezká a zdařilá verze jejich hitu One Way Wind. Trochu méně štěstí měl Gott s výběrem písně závěrečné - O dvě vrátka dál zní na finále až příliš unaveně. Co se nachází mezi tím, je album s mnohem více hitovými ambicemi než jeho předchůdce. Z převzatých písní určitě do dnešních dnů přežila nahrávka Stokrát chválím čas. Jejím původním interpretem je Kanaďan Dan Hill, v našich krajích byla možná známější verze robustního Řeka Demise Roussose. Zbytek jsou původní skladby, byť Byl by hřích se potmě bát je českou verzí původní Gottovy německy zpívané písně. Jinak se na desce představují tradičí autoři. Karel Svoboda napsal, kromě již zmíněné poslední písně alba, nádhernou kantilénu Kdo tě bílá břízo svléká a rytmickou skladbu Máš mě v patách, kterou Gott kromě pasáže „čekej, uteč“ zpívá celou falzetem. Ač je dávno zapomenutá, je dokladem zpěvákova hlasového mistrovství i v této podobě, která je pro celou píseň dost nezvyklá. Z formálního hlediska je zajímavá absence refrénu, melodie je ale jinak trochu méně nápaditá, než bychom čekali. Ladislav Štaidl napsal Svět se točí dál s trochu průhledným rukopisem, společně s Karlem Gottem pak pohádkově laděnou píseň Snů plný krám - docela milý příspěvek k Mezinárodnímu roku dítěte. Nečekaně zajímavá je však jeho skladba Ještě to daleko mám. Opět falzetový refrén, tentokrát střídaný klidnější slokou zpívanou plným hlasovým rejstříkem. Píseň však obsahuje ještě další hudební motiv. To vše spolu se závěrečnými hlasovými improvizacemi, kdy se Gottovy jednotlivé party pěkně prolínají, dělá z písně velmi přitažlivý kousek. Svoboda jménem Jiří, jinak často autor filmové hudby a bratr slavnějšího Karla, přispěl na album hudebně i textově ne moc nápaditou písní Krásný tón houslí tvých. O hodně zdařilejší byly písně, které napsal Karel Gott spolu s klavíristou Rudolfem Roklem. Lepší z nich je triolová Dál, dál se toulám. Ve své době velmi pěkné album, které se nedá hodnotit jinak velice kladně.