Po naprosto nevýrazných počinech přišel Karel Gott ještě před koncem tisíciletí s deskou složenou, jak praví i její titul, z písní jeho mládí. Poprvé doznal vtípku i samotný název alba, ono přeškrtnuté C využilo zvukové shody slov „rok“ a „rock“.
Album je to příjemné, byť mu lze leccos vytknout, především trochu dechovkové aranže některých písní. Ale i tyto případy dokázal Karel Gott ve svých skoro šedesáti letech podržet svým zpěvem.
Po dlouhé době sáhl opět do repertoáru Roye Orbisona, objevily se tu hned dvě jeho písně. Úvodní Pretty Woman - ač zrovna jí lze vytknout ony prohřešky aranžmá, o nichž jsem se už zmínil - vyzněla snad i díky textu o mnoho lépe než dřívější česká verze v podání Lenky Filipové a Karla Zicha. Druhá je Love Hurts, kterou Roy Orbison nenapsal (neboť ne všechny skvělé písně jsou od něho, jak kdysi poznamenal), ale jeho verze je o mnoho starší než docela známá nahrávka skupiny Nazareth (do jejíhož repertoáru mimochodem Gott již také sáhl). Některé textařské obraty v této nahrávce jsou však na hranici dobrého vkusu - což je u Pavla Vrby trochu překvapivé.
Podruhé v životě napsal Karel Gott text k písni. Károu parádní patří k vrcholům alba, autentické podání je vyšperkováno pěknými falzety, text je tomuto druhu hudby odpovídající. Když už jsme u vrcholů, k nim patří rozhodně nahrávky Co jsi jen zač a Vstříc náhodám, která plní roli finálovky lépe než závěrečná směs. Její zařazení je trochu diskutabilní - časový odstup i fakt, že je nahrána živě, dost narušuje koncepci alba. Druhým takovým momentem je Great Pretender z repertoáru The Platters - oproti jiným nebyla opatřena českým textem a zazní zde v angličtině.
Jsem rád, že Karel Gott zařadil mou oblíbenou píseň Dela Shannona Runaway. Jeho české verzi s názvem Žalu dřív jsem se smál nechybí nezbytný falzetový part, chybí jí však klávesové sólo. Proto ji mezi ty nejlepší zařadit nemohu (mimochodem - nechápu onu jemnou nianci, kdy jsou v názvu oproti textu přehozená dvě slova).
Možná v souladu s názvem na albu není Být stále mlád - hit německých Alphaville z dob, kdy se Berlín dělil na západní a východní část, a dnes i hit Gottův.
Pokud se chtěl Karel Gott odrazit ze dna a trochu se rozhýbat ze své strnulosti, nemohl to udělat lépe než tímto pohodovým albem. Byť tímto albem chtěl pravděpodobně udělat nejvíc radost sám sobě, pomohlo mu nadechnout se po nevydařeném období do nového tisíciletí.
Bylo na čase.
Pretty Woman (2:36) 
