Karel Gott | LP Romantika

Souběžně s deskou Karel Gott 78 vznikala v letech 1977-1978 deska Romantika, jeden z nejlepších Gottových projektů. Již název napovídá, že se jednalo o romantické písně, kantilénové melodie, ovšem trochu jiného pojetí, než na jaké byli posluchači zvyklí. Vzniku desky byla věnována značná pozornost a navíc k tomuto projektu došlo ve šťastné době, kdy byl Karel Gott v nejlepší hlasové formě za celou svou kariéru. Je všeobecně známo, že hlas tenorů zraje a nabírá příjemnou barvu ve věku kolem pětatřiceti let, a i když se zpěvák v mnohem pozdějším věku snažil přesvědčovat, že jeho hlas se vyvíjel do barevnějších odstínů i v následujících letech, deska Romantika ve srovnání s podobně laděnými projekty pozdější doby vychází bezkonkurenčně nejlépe. Romantika disponuje nádhernými melodiemi, z nichž si sice žádná nedělala nároky na přední příčky hitparád, ale některé písně byly tak povedené, že se přes svou nešlágrovost hrají dodnes. K plusům desky je třeba přičíst fakt, že Gott se zde vyvaroval přehnaného forzírování a zbytečně exaltovaného projevu, který se mu často vyčítal a většina písní je zpívána s hravou lehkostí. Pokud se někde objevil vypjatý hlas, bylo to v souvislosti s dramatickým textem. A použití falzetu, také zpěvákovi často vyčítané, má zde své místo a není vůbec rušivým elementem, spíš naopak. O překvapivě úsporném hlasovém pojetí svědčí například známá píseň Pár havraních copánků (Love Me Tender), jejíž první verzi pořídil Gott již v roce 1964. Oproti této starší verzi zní nová podoba z Romantiky mile a mnohem příjemněji. Desku otevírala píseň Deštivý den (Your Song od Eltona Johna) se zajímavým textem Pavla Kopty navozujícím pohodovou atmosféru. I druhá píseň Kdo z nás smí se vrátit byla převzatá a zde se uplatnil Zdeněk Borovec, tentokrát s nostalgicky laděným textem. Další píseň, Teď už víš, že jsem to já, je uvozena recitativem basového hlasu herce Národního divadla Jiřího Němečka, na nějž Gott navázal nádherným hlasovým projevem. Tato píseň je jedním z dokladů zpěvákova hlasového mistrovství; oproti řadě jiných písní má zde falzet smysl a i když se v dobovém kontextu nejednalo o vyložený hit, kritici ji uváděli jako příklad Gottova bravurního hlasu v rámci celé jeho kariéry. Píseň Kam tenkrát šel můj bratr Jan (All By Myself) nazpívala v zahraničí i u nás řada zpěváků a Gottovo podání je nad jiné vyzdviženo díky nevšednímu textu Zdeňka Rytíře. Fiktivní příběh o bratru Janovi, který se dobrovolně vzdal života, byl v řadě Gottových nenáročných textů unikátním zjevem. Píseň o Janovi a jeho sebevraždě se objevila v době Charty 77 a cenzoři v ní okamžitě našli provokativní odkaz na Jana Palacha a kromě prezentace na desce Romantika se píseň nesměla hrát. Tento zajímavý song je zvláštní ještě tím, že svou sedmiminutovou stopáží je nejdelší mezi stovkami Gottových písní. Na tuto nezvykle dlouhou minutáž má vliv především klavírní intermezzo ve střední části písně. Další píseň Půjdem spát je v souvislosti s textem ozvláštněna šepotem místo hlasu, který však překvapivě postupně přechází v mohutnou kantilénu doprovázenou sborem. Z domácích autorů se na desce Romantika uplatnil Petr Hapka, jehož píseň Lorelay byla původně o rok dříve ústředním hudebním motivem ve filmu Den pro mou lásku. Zdeněk Borovec tuto melodii opatřil zajímavým textem, jímž oživil starou německou legendu o víle na skále Lorelei na řece Rýně, kde díky vábivé ozvěně zahynulo údajně mnoho plavců. Petr Hapka byl také autorem písně Vším byl bych rád, která vyniká tklivým flétnovým sólem a excelentním Gottovým falzetem v závěru. Text Zdeňka Borovce sice obsahuje zrádná klišé o džbánech vína, ale v celkovém kontextu desky se to dá odpustit. Jedinou téměř hitovou záležitostí desky Romantika byla píseň Do re mi la od Ladislava Štaidla. Této písni kritici vytkli neoriginalitu melodického leitmotivu a navíc si neodpustili poznámku, že se zde nezpívá do re mi la, ale do re mi do (každý musí ale uznat, že Do re mi do jako slogan v názvu není dost dobře přijatelné). Text Michaela Prostějovského sleduje dramaturgickou linii desky dalším nostalgickým příběhem – zde se zpěvák vyznává ze své dětské lásky k učitelce hudby. Také osvědčený Karel Svoboda na Romantiku přispěl; v této době napsal několik výborných kantilén, které by mohly jeho tvorbu na této desce hrdě zastupovat (na deskách Karel Gott 77 a Karel Gott 78 vyšly písně Prostři pro dva stůl, Jdi za štěstím, Vodopád atd.). Pro Romantiku byla vybrána píseň Až jednou, kde se zpěvák se sympatickou upřímností vyrovnává s faktem, že nebude zpívat věčně, ale příliš důvěryhodně to nezní (opět text Zdeňka Borovce). Podobně jako v Hapkově případě se ani u Svobody nejednalo o úplně novou píseň; melodie Až jednou byla již roku 1976 použita ve filmu Noc klavíristy. Téměř neuvěřitelnou hlasovou ekvilibristikou a příjemnou lehkostí projevu disponuje píseň Amore mio, další převzatá melodie ze zahraničí (respektive napsaná zahraničním skladatelem J. Sentierim přímo pro Gotta). Desku Romantika uzavírá notoricky známý Valčík na rozloučenou (zde pod názvem Na rozloučenou).

Mezi desky s názvy ´78 a ´79 vložil Karel Gott ještě jedno album, které dostalo název Romantika. Dodnes patří k nejúspěšnějším Gottovým titulům. Úvod desky obstarává klasika Your Song od Eltona Johna. Český text, jež dal písni název Deštivý den, mi k písni moc nesedí - občas mám dojem, jako by se slova do melodie nějak nevešla. Celkové podání je tak dost nepřesvědčivé. Petr Hapka byl vždy skladatelem silných melodií. Gott se zdárně vypořádal s oběma jeho příspěvky - melodicky klenutou Vším byl bych rád i tempově nepravidelnou Lorelay. Obě písně patří k nejlepším z celého alba. Ladislav Štaidl přispěl jen jednou, a to pozdním vyznáním lásky učitelce hudby, skladbou Do re mi la. Tato píseň má jako jediná zřetelně hitové ambice. Je také zařazována na různé výběry. Ač se zřejmě jednalo o učitelku hry na klavír, pro píseň je typický varhanní doprovod. Podstatnou část Gottova repertoáru vždy tvořily písně převzaté. Za nepřevratné, ale docela pěkné příspěvky se dají označit nahrávky Na rozloučenou nebo Pár havraních copánků. Druhá jmenovaná je úplně jinak zaranžovaná než nahrávka téže písně z roku 1964. Na žebříčku povedenosti je na tom asi lépe ta starší. Jednu píseň jsem si nechal na závěr svého hodnocení. Je jí česká verze písně All By Myself, kterou česky otextoval Zdeněk Borovec a dal jí předlouhý název Kam tenkrát šel můj bratr Jan. Nahrávka vybočuje z Gottovy diskografie několika způsoby. Jednak svou naprosto neobvyklou délkou sedmi minut, ale hlavně tématem - v záplavě textů o lásce se najednou vynořil text věnovaný Janu Palachovi. Nahrávka je z toho důvodu naprosto ojedinělým zjevem nejen tehdejší zpěvákovy tvorby. Jako vždy zmíním i několik singlů té doby. Tentokrát se jedná o věci, které na albu - díky jeho zaměření - být prostě nemohly. Babylon nemusím stejně jako celou tvorbu Boney M, nicméně originálu musím přiznat jistou exotickou náladu. V Gottově podání chybí i ta, nahrávka je docela zbytečná. Lépe vyznívá Jen se hádej, původně It´s A Heartache z repertoáru Bonnie Tyler (zajímavé je, že tuto píseň s tímtéž textem o něco později nahráli Waldemar Matuška s Olgou Blechovou). Za nejlepší z tehdy vydaných singlů považuji asi Bloudím pasáží, zcela ojedinělý skladatelský příspěvek Leška Semelky. Přesto se dá najít nahrávka té doby, které by místo na albu Romantika docela slušelo, a sice píseň Zbyl tu tvůj stín. Bohužel tehdy nevyšla vůbec, poprvé se objevila až v roce 2004, kdy vyšla na výběru Lásko má. Další dvě nahrávky - Já tě poznal a v italském originále zpívaná Rossiniho La Danza vyšly na albu Muzikoterapie 2, kde se kromě Gotta představili i další sólisté Orchestru Ladislava Štaidla.