Karel Gott | LP MC Muzika

Na domácím trhu chyběla v roce 1984 Gottova novinková deska, která by disponovala hitovými záležitostmi, což byla poměrně ojedinělá situace (naposledy se tak stalo v roce 1970). Supraphon však tuto chybějící mezeru zaplnil hned počátkem roku 1985 vydáním desky Muzika, která vznikala od září 1984 do ledna 1985. Titulní písní LP desky Muzika byla stejnojmenná píseň Muzika, která se stala velkým hitem a stěžejní součástí koncertního repertoáru na několik sezón. Úspěchu této písně také napomohl text Pavla Kopty, který byl oslavou hudby jako nedílné součásti života. Neméně populární byla také píseň Pábitelé od L. Štaidla. Skladatel po několika letech opět napsal pro Gotta skutečně nosnou melodii vybavenou navíc povedeným textem Eduarda Pergnera, v němž ani obraty jako „pojď schválně do všech kašen nám pro štěstí hodit pár svých mincí posledních“ nezní jako klišé. Ladislav Štaidl napsal na desku Muzika ještě neméně povedenou Hlas v telefonu, disponující hybnou rytmikou. Z dnešního hlediska zní poměrně nevýrazně další Štaidlova píseň Začínám žít. Ve své době však byla celkem populární a byla vybrána jako entrée tehdejších Gottových koncertů. Štaidlův další příspěvek (tady byl i autorem textu), Jsem chlap, co mlčí, již tak povedený nebyl. Oproti tomu osvědčený hitmaker Karel Svoboda se na desce podílel jen jednou písní, Z mé cigarety stoupá dým. Tato kantiléna zní ovšem nejen na desce, ale i v kontextu s jinými jeho písněmi velmi fádně. Jak již bylo řečeno v souvislosti s deskou …a to mám rád, ve větší míře se v Gottově českém repertoáru začaly uplatňovat jeho písně z polydorské produkce. Je to i případ desky Muzika a zvláště rytmická píseň Miriam (již zmíněný J. Heider) se celkem ujala. J. Heider byl i autorem další písně, Bláhové přání, která však z dobové produkce nijak nevybočuje. Ze skladatelské spolupráce K. Gotta a R. Rokla vznikla píseň Velký rváč, kde se zpěvák sympaticky přiznává, že zpívá pořád jenom o lásce, nicméně i tato píseň je o lásce… Karel Gott sám si pak napsal píseň Vrásky z lásky, celkem zdařilou záležitost ve stylu rock’n’rollu. Skladatelsky se také znovu uplatnil Ondřej Soukup, který ve spolupráci s Gottem napsal píseň Podrážkám dvou zničených bot. V tehdejším koncertním programu se Gott snažil tuto píseň prosadit víc, než by si zasloužila (na pódiu byl dokonce použit displej, na němž běžel text, který mělo publikum spolu se zpěvákem zpívat). Neznamená to ovšem, že by to byla špatná píseň; zdařilá melodie byla opatřena neotřelým textem (jak ostatně napovídá již sám název), ale popularity Muziky či Pábitelů rozhodně nedosáhla. Sázkou na jistotu byla jediná převzatá píseň na desce, a to sice z repertoáru Stewieho Wondera – píseň To byl vám den byla v sezóně 1985 velmi úspěšná.

Muzika byla jedna z prvních desek, kterou jsem od Karla slyšel ( vůbec první bylo elpíčko Gott ´79 ). Vždy se mi velmi líbila Miriam a Podrážkám dvou zničených bot, ze kterých se hity bohužel nestaly. Miriam a Bláhové přání je věc z polydorské produkce a vyšly již v r. 1984 na albu Karel. Škoda, že z této desky nikdy nebyly do češtiny přetočeny písně Avalon a Gefühle. LP Muzika obsahuje tři velké hity - Muzika, Pábitelé a Začínám žít. Posledně jmenovaná skladba dnes už asi není takovým lákadlem, pravda. Dále bych ještě zmínil Svobodovu píseň Z mé cigarety stoupá dým, která dostala krásný nový kabát na desce Jdi za štěstím. Stala se z ní taková decentní barová věc, velmi jemná. Myslím, že to písničce prospělo. Karlovi poměrně dobře sedla i Wonderova I Just Called To Say I Love You. Na si ještě při poslechu desky Muzika vzpomenu ? Na českou cover verzi písně Holding Out For A Hero, kterou Karel zpívaval v té době na koncertech a bohužel nikdy ( ani v KG Komplet) nevyšla...

Album s názvem Muzika patří ke Gottově klasice 80. let. Tehdy bylo významné ještě jednou maličkostí - jako první titul u nás bylo nahráno novou technologií Direct Metal Mastering, která se standardem stala až o pár let později. Je to deska o dvou stranách - doslova i obrazně. První je výborná, druhá podstatně slabší. Na každé straně existuje výjimka, o tom povím dále. Od začátku alba téměř co píseň, to hit. Když ne dnes, tak alespoň tehdy. Začínám žít, společné dílo Štaidla a Gotta, krásně desku otvírá. Svého času byla i úvodní písní Gottových koncertů. Následují dvě písně z dílny Joachima Heidera, z nichž především Miriam se povedla. Silná melodie zastíní i občasné textové perličky typu „odlétá spánek... jak svatojánek“. Bláhové přání v jejím stínu zní trochu jako chudá příbuzná, ale laťka byla prostě nepřekonatelně vysoko. Hudebně je zajímavá lehkým zakrytím tóniny v úvodu. Možná by dramaturgii prospělo prohození obou písní. Titulní píseň je vypůjčena od italského zpěváka Tota Cutugna. Nádherný text ji povyšuje na něco jako zpověď. V písni je jediné slabší místo - poslední tón verše „zpěv mámy sladce uspává“ je na samé spodní hranici Gottova rozsahu. Ladislav Štaidl dodal ještě jednu píseň, za které se stal velehit. Eduard Pergner si vypůjčil Hrabalovo slovo a vznikli Pábitelé. Vzápětí však dojem z první strany trochu kazí píseň Jsem chlap, co mlčí, též od Štaidla, který napsal tentokrát i text. Píseň je jedním slovem zbytečná. Druhá strana, jak již bylo řečeno, vyznívá o mnoho hůře. Výjimku tvoří její úvodní píseň Podrážkám dvou zničených bot, pěkný výsledek skladatelské spolupráce Karla Gotta a Ondřeje Soukupa. Nic dalšího už žádnou pečeť kvality nenese. Hitem se nakrátko stala To byl vám den, ale v této podobě je to jen odzpívaná písnička. Karel Svoboda přispěl na album jedinou písní, a tu si klidně mohl odpustit. Ze vší bídy trochu ční vlastní Gottova píseň Vrásky z lásky. Když se rozjede z trochu tuctového úvodu, je z ní docela příjemná a odvazová záležitost.