Karel Gott | CD Má pouť

Album Má pouť snad ani nemá cenu hodnotit písničku po písničce. Je to milá odbočka do trochu velkolepějšímu stylu, který se možná ne ke všemu hodí, ale celkové vyznění je dobré. Zajímavá je nová verze hitu Být stále mlád. Nahrávka z roku 1999 je možná lepší, ale toto aranžmá se k náladě celého alba a jedná se o velmi zajímavý pokus. Navíc rozhodně povedený. Karel Gott znovu přesvědčuje o své profesionalitě, a i když album není úplně pro každého, troufám si říci, že každý si tam svoje najde. I když nahrávka Já nejsem ten, kdo mosty pálí dorazí zřejmě jen k nejnáročnějšímu posluchačstvu. Mám-li si vybrat jednu maličkost, která mě na albu zaujala, musím zmínit nádhernou basovou linku písně Den slávy. Opět po delší době sáhl Karel Gott do repertoáru svého oblíbeného Toma Jonese, jeho píseň z roku 1971 posloužila pro toto album jako titulní. Jsem si vědom, že má-li být hodnocení čehokoliv nadčasové, nemělo by být poznat, kdy vzniklo. Přesto toto pravidlo poruším a v samém závěru si dovolím malé odbočení. V době sepsání této recenze se jedná zatím o poslední Gottovo album. Stejně jako ostatní čekám na něco, co ho bude následovat. Karel Gott zřejmě nepředvede žádný velký stylový veletoč, ostatně se to od něj ani nečeká. Pevně věřím, že vyjde více z docela slušných alb nového tisíciletí než z reedice alba Duety.