Karel Gott | LP MC Country album

Vznik LP desky countryových melodií v roce 1981 byl logickým vyústěním situace, kdy byl Karel Gott několikrát pozván do Nashvillu. V americkém Nashville probíhal každoročně prestižní festival country zpěváků z celého světa, kteří měli Američanům předvést, jak se dělá country hudba v té které zemi. A protože pozvání Karla Gotta na tuto přehlídku se stala pravidlem, bylo rozhodnuto pořídit jeho vlastní album country melodií, aby měl co prezentovat. Označení Karel Gott Country Album nicméně není úplně přesné, protože plných osm písní bylo převzato ze zahraničního repertoáru. Podobně jako v roce 1978, když Helena Vondráčková nazpívala jazzovou desku, tak i tentokrát ortodoxní fanoušci country kritizovali Karla Gotta, proč se pouští na tenký led žánru, který má v české hudbě silné zastoupení a navíc – který se od dob Gottových začátků značně posunul. Zatímco v polovině 60. let působily Gottovy interpretace některých country písní svěže a novátorsky, na Country Albu se s něčím takovým již nesetkáme. A pokud ano, písním to moc neprospělo; to je případ například písně Veď mě dál, cesto má (Take Me Home, My Country Road), která v Gottově rychlé verzi spíše odrazuje, zatímco starší civilnější přednes Pavla Bobka byl skutečným pohlazením po duši. Nepříliš tvůrčí invence přinesly také další verze zahraničních hitů Tady jsem (Why, Me Lord) či Zas pár dnů tě mám (Together Again). Přínosnější byly alespoň ty písně, v nichž mohl v plném lesku zazářit Gottův hlas – týká se to zvláště Než najdu způsob, jak žít sám (Till I Can Make On My Own) či známý Pláč (Cryin‘ od R. Orbisona), který se ve své době stal dočasným hitem. Zbylé převzaté písně byly klasickými country melodiemi tanečního střihu – Dlouhý proud mě stále láká (All The Gold In California), Vstávej, ty tuláku (City Of New Orleans) a Della (Della And The Dealer), z nichž alespoň poslední jmenovaná měla zajímavý text s příběhem (M. Černý). Z domácích autorů přispěli na tuto desku jen dva a navíc, Karel Svoboda se svým příspěvkem Kdo country zpívá, nepředvedl v nejlepším světle. Melodie je trochu těžkopádná a typově připomíná někdejší Konec ptačích árií. Štaidlova Vítr v zádech je vybavena ne příliš silnou melodií, ale dostatečnou na to, aby zde měl zpěvák prostor ke zbytečnému forzírování až na hranici křiku. Mnohem lépe vyšla spolupráce L. Štaidla s Gottem, jejímž výsledkem byla roztomily nostalgická písnička Ten dům, co zůstal sám, kde Gott znovu prezentuje vrcholnou hlasovou formu včetně brilantního falzetu. Jediným skutečně nadčasovým hitem z Country Alba je závěrečná Štaidlova Ráno jedu dál, která se svým textem o údělu cestovatelského způsobu života zpěváků stala časem jakousi hymnou Gottových koncertů a je dodnes součástí jeho repertoáru. (Můžeme zde také připomenout, že jak zpěvák stárnul a začínal cítit únavu ze své práce, písní s podobnou tematikou se v 80. letech objevilo v jeho repertoáru více – např. Zůstanu svůj, Málem bych zapomněl). Na závěr dodejme, že ještě v témže roce bylo pro potřeby Artie připraveno anglické vydání Country Alba.

Country album je zřejmě jednou z nejkontroverznějších desek, které Karel Gott kdy nahrál. Strháno domácími kritiky i klasiky žánru, ale pozoruhodně dobře přijato v Nashvillu. Rozporné jako deska sama. Zřejmě i vkus publika na domácí půdě country se od dob svěže podaného Zdvořilého Woodyho proměnil. S odstupem doby nezní deska tak špatně. Musíme ovšem pominout takové excesy jako Veď mě dál, cesto má. A musíme prominout i různá vybočení ze stylu. To první hned v úvodu desky - Orbisonův Pláč klasikou možná je, ale rozhodně ne klasikou country music. Adaptace písně do stylu country kantilény je snesitelná jen díky Gottovu zpěvu. Vyhněme se však raději srovnání s Orbisonovým originálem... Della je nebývale epickou písní, jejíž aranžmá zní docela autenticky a text nepostrádá nezbytnou dávku nadhledu. V kontextu alba jeden z nejlepších kousků. Píseň Tady jsem zní už trochu estrádně, nicméně Borovcův text pomůže dojem zachránit. První domácí příspěvek, Svobodova Kdo country zpívá je už vysloveně laciná. Vítr v zádech je pak všechno možné, jen country ne. Následuje série českých verzí country hitů modernějšího ražení. Nahrávky Dlouhý proud mě stále láká nebo volná Než najdu způsob, jak žít sám patří k nejlepším věcem na albu. V těsném závěsu za nimi je Zas pár dnů tě mám. Vstávej, ty tuláku kazí trochu těžkopádný text, jehož autorem je kupodivu Zdeněk Rytíř. Kupodivu možná nejautentičteji zní společná Gottova a Štaidlova píseň Ráno jedu dál. Ta se stala trvalou součástí zpěvákova repertoáru a nestydí se ani za typickou kráčející basovou linku. Záhadou je, proč se na desku nedostalo docela povedené provedení písně amerického klasika country Dona Williamse Už dávno dal jsem ti klíč (v originále Some Broken Hearts Never Mend), která se o čtyři roky dříve stala jedničkou na žebříčku Hot Country Songs, sestavovaném magazínem Billboard. Na albu by patřila k nejlepším.