Karel Gott | LP Karel Gott '76

V říjnu 1975 bylo natočeno dvanáct písní, které pak vzápětí vyšly na desce Karel Gott 76. Na pár let se pak stalo tradicí odlišovat Gottovy desky jen rokem vydání, což je na jednu stranu vzhledem k početné zpěvákově produkci pochopitelné, na druhou stranu je to příliš úsporné a zbytečně laciné. Hitem této desky se podle Gottova očekávání měla stát převzatá Léta prázdnin (Seasons In The Sun), jíž sice kritici vyčetli dechovkové aranžmá, nicméně píseň se hraje dodnes. Na úspěchu této písně se podílí nejen Gottovo skvělé pěvecké podání, ale také nostalgický text Z. Borovce. Překvapením celé desky a dodnes velkým hitem ovšem je Je jaká je (Sereno e), přičemž původní melodii od Drupiho si Karel Gott koupil náhodou na desce v Itálii. Píseň Je jaká je je vynikajicí ukázkou Gottova mistrovského hlasového projevu s nenásilnými přechody mezi plným a falzetovým rejstříkem. Píseň bodovala i v singlovém hodnocení a všichni zúčastnění včetně samotného Gotta byli překvapeni jejím úspěchem. Další úspěšnou skladbou byla Štaidlova Hned zítra ráno zavolám, celkem povedená odpichovka s vtipným textem. Zajímavým příspěvkem byla také rychlá skladba Jiřího Schelingera Vlak, opatřená hravým textem F. R. Čecha. S neuvěřitelnou hlasovou lehkostí také Karel Gott nazpíval převzatou Vím, že je to láskou a Bílý sníh se snáší, ojedinělý skladatelský pokus od supraphonského aranžéra Ladislava Pikarta. Karel Svoboda pro tuto desku napsal tři skladby, ani jednou však zpěvákovi nijak výrazně do repertoáru nepřišel. Náruč růží byla vyloženě dechovka, i když se autoři i interpret tvářili, že to není dechovka, ale pouze hudba blízká českým uším. Za celá sedmdesátá léta to byla Gottova nejhůře hodnocená píseň. Zajímavý osud měla píseň Konec ptačích árií. Jednalo se o Svobodovu melodii z filmu My ztracený holky z roku 1972, kterou otextoval Jiří Štaidl, ale text nepoužil jej a jeho bratr jej našel náhodou až tři roky po Jiřího smrti. Píseň Konec ptačích árií zní na první poslech poměrně těžkopádně, což je dáno pomalým nástupem na refrén, ale je to jinak celkem povedená kantiléna. Ani třetí skladba Karla Svobody Račte, slečno se příliš nepovedla, ale autoři i interpret na ni sázeli jako na další možný hit. Docela milý a hudebně zajímavý byl další příspěvek Ladislava Štaidla Rád bývám chvíli sám, ale fádní text o slunci a loukách degradoval tento song na průměrný příspěvek, byť navozuje příjemnou letní atmosféru. Vydařená byla i další spolupráce s Angelo Michajlovem, jeho To se ti zdálo s dravým rytmem a zajímavým doprovodem se povedla. Po čtyřech letech se Gott také vrátil k Frimlovi a nazpíval jeho Indiánskou píseň lásky, přičemž tentokrát se nevyhnul přeslazenému podání.

Po dvou nemastných neslaných a zároveň také ne moc typických albech vydaných v roce 1975 nahrává Karel Gott konečně desku, která stojí za to. Byla to na jednu stranu i nutnost, pokud nechtěl ztrácet domácí publikum. To bylo nejen celá sedmdesátá léta „ušetřeno“ podrobností o zpěvákově činnosti a hlavně úspěších v západním Německu - věc z dnešního pohledu jen opravdu málo pochopitelná. Karel Gott vydal první ze série čtyř alb, které jsou coby názvem označeny je posledním dvojčíslím roku. Je to trochu škoda, nějaký název a potažmo i titulní píseň by nejen tomuto albu slušely. Pro koho je ale obsah důležitější než obal, tento kosmetický nedostatek snadno promine. Tato deska totiž zní svěže i po letech. Možná, že není tím nejhlubším zpěvákovým počinem, ale Karel Gott zvládl všechny písně s bravurou a zřejmě i s chutí. Po předchozích albech, ze kterých zpíval jeho hlas, musela znít až neskutečně. Posluchači ji rychle skoupili, náklad se musel dodatečně zvyšovat. Náruč růží z hudební dílny Karla Svobody může připadat někomu jako odrhovačka, ale svého času se hrála poměrně dost. Nejsem z těch, co by ji zavrhovali, i když je jasné, že nejde o žádný poklad. Dnes by ji publikum Gottovi asi neodpustilo. Dovedu si však představit její úspěch v německy hovořících zemích, kde je vkus nastaven přece jen trochu jinak. Náladu příjemně zklidní bravurně zvládnutá píseň Vím, že je to láskou, protipólem k ní je rytmická To se ti zdálo. Další protiklad přijde hned vzápětí - po zimní Bílý sníh se snáší následuje Rád bývám chvíli sám. Píseň je zajímavá i nezvyklým začátkem - poměrně dlouhým úvodem bez doprovodu, kdy zní jen Gottův dvojhlas. Album obsahuje i pár míst, která lze označit za slabší. Indiánská píseň lásky... co k tomu dodat? Bez sborového š-š-š by vyzněla o mnoho lépe. Pokud mám jmenovat jednu píseň, která na albu asi být neměla vůbec, pak vybírám Vlak. Mnohem lépe by asi sedla autorovi - pokud jsem doteď vyzdvihoval protiklady desky, tohle už je trochu jako pěst na oko. Rockující píseň nerockuje, jak by měla, jména v refrénu mi přijdou odfrázovaná trochu násilně. Ještě jednou ne. Dodnes jediná píseň z desky, kterou vynechávám. Další dva Svobodovy příspěvky - Račte, slečno a především Konec ptačích árií - by si rozhodně zasloužily větší úspěch. V obou případech naplno vyniká Gottův hlas, možná jsou i méně sladkobolné než převzaté písně Léta prázdnin a hlavně Je, jaká je - verš „jak je štíhlá, jak je klenutá“ vyvolává trochu úsměv na tváři, i když je nahrávky jinak mistrovskou ukázkou střídání hrudního a falzetového rejstříku. Ladislav Štaidl přispěl jen dvakrát, ale písně jsou to dobré - kromě už zmiňované Rád bývám chvíli sám složil ještě hravou a uvolněnou Hned zítra ráno zavolám, která ještě povyrostla lehce vtipným textem. Pokaždé jsem zatím jmenoval pár singlových písní, které bych často na albech viděl raději než některé, které se na nich ocitly. Tentokrát by se vyřazovalo opravdu špatně, ale pár věcí nezmínit nelze. Jednak jsou to písně z jinak přitroublého filmu Romance za korunu („Nazdar Píďo“ opravdu nemá sílu hlášek z jiných českých filmů). O to lepší jsou však písně, které jediné film přežily - Svobodův Paganini je ukázkou postupně rozvíjené kantilény, která zastíní i fakt, že píseň obsahuje dvě textově naprosto totožné sloky. Jeho další píseň Záhadnou lásku mám je naproti tomu příjemně odvazová (mimochodem, Svoboda do filmu složil i nebývale rockově znějící píseň Hudba radost dává, výborně podanou Jiřím Schelingerem). Ve filmu zazní i Tvůj stín se má, Štaidlova píseň s docela vtipným textem Zdeňka Rytíře. Musím vzpomenout Gottův singl Já viděl kvést Prahu v máji - díky době vzniku asi nedoceněná nahrávka. Patosu je v ní tak akorát, vzniknout jindy a jinde, mohla být dodnes nezapomenutá. Na singlech vyšly i některé převzaté písně, jako například romanticky srdceryvná Měl jsem rád a mám. Z repertoáru skupiny Slade pak pochází Dál plápolej - vyznění je znatelně slabší než u originálu. Zjevně cíleně pro vánoční trh byl určen singl Varšavský koncert s Alžbětinskou serenádou na druhé straně - obojí klasické skladby opatřené Borovcovými texty a velmi pěkně zazpívané.