Karel Gott | CD Má pouť
[My Way]
Být stále mlád (Navždy mlád) (3:23)-
Nikdy nejdeš sám (3:23)
-
Chtěl jsem pálit sníh (3:05)
-
Všech svých snů já rád se vzdám (3:32)
-
Den slávy (4:05)
-
Ráj (3:43)
-
Já žil, jak jsem žil (3:04)
-
Já věřím (Já u vím) (3:37)
-
Múzy nejdou spát (4:45)
-
Hříšník má se kát (2:59)
-
Dávný román (3:24)
-
Jekyll a Hyde (3:34)
-
Sólo pro motýla (2:59)
-
Já nejsem ten, kdo mosty pálí (3:22)
-
Má pouť (4:45)
CD GoJa (CZ) 401 324 026-2
If we could say about the album My Guardian Angel, that you had to listen to it several times, this album makes this meaning doubled. The album My Way brings a new range, again you can not say anything than - this has been here already, and despite of this, most of the listeners do not get interested by the album at the first listening. This is given by the choice of great and quality repertoire, which reaches from pop, musical to classical music, and we do not miss new songs either, which Frank Wildhorn composed for Karel Gott (Jekyll a Hyde, Hříšník má se kát...) which provide the same quality as the classical hits. The whole album sounds in the atmosphere of a huge symphonic orchestra of Žofín Palace, which recorded all the songs. If the listener does not loose patience, this album certainly becomes one of his favourites, all time albums, which we apparently can await of such a record. Great arrangements and of course performance of Karel Gott, where even earlier recorded songs get new dimensions - they sound more mature, deeper, more sensitive (You'll Never Walk Alone, I Believe). And we have to add that this is the repertoire which really suites him. The songs recorded recently, sound with the symphonic orchestre more lively, filled with fresh air (Sólo pro motýla, Once In My Life, Forever Young) and they still sound great.
2009-07-07 11:34 | Jaroslav
Album Má pouť snad ani nemá cenu hodnotit písničku po písničce. Je to milá odbočka do trochu velkolepějšímu stylu, který se možná ne ke všemu hodí, ale celkové vyznění je dobré. Zajímavá je nová verze hitu Být stále mlád. Nahrávka z roku 1999 je možná lepší, ale toto aranžmá se k náladě celého alba a jedná se o velmi zajímavý pokus. Navíc rozhodně povedený. Karel Gott znovu přesvědčuje o své profesionalitě, a i když album není úplně pro každého, troufám si říci, že každý si tam svoje najde. I když nahrávka Já nejsem ten, kdo mosty pálí dorazí zřejmě jen k nejnáročnějšímu posluchačstvu. Mám-li si vybrat jednu maličkost, která mě na albu zaujala, musím zmínit nádhernou basovou linku písně Den slávy. Opět po delší době sáhl Karel Gott do repertoáru svého oblíbeného Toma Jonese, jeho píseň z roku 1971 posloužila pro toto album jako titulní. Jsem si vědom, že má-li být hodnocení čehokoliv nadčasové, nemělo by být poznat, kdy vzniklo. Přesto toto pravidlo poruším a v samém závěru si dovolím malé odbočení. V době sepsání této recenze se jedná zatím o poslední Gottovo album. Stejně jako ostatní čekám na něco, co ho bude následovat. Karel Gott zřejmě nepředvede žádný velký stylový veletoč, ostatně se to od něj ani nečeká. Pevně věřím, že vyjde více z docela slušných alb nového tisíciletí než z reedice alba Duety.