Karel Gott | CD Pokaždé

Karel Gott se na nějaký čas spojil s týmem Heleny Vondráčkové. Výsledkem spolupráce bylo společné koncertování a společné živé album. A pak samozřejmě album Pokaždé, které vrátilo definitivně Karla Gotta tam, kde nepochybně je jeho místo. Po nevýrazných a místy i špatných albech z 90. let je tu náhle dobrá deska, zpívaná s nadhledem člověka jeho věku. Samozřejmě lze najít i pár slabších míst, druhá půlka alba je výrazně horší než první, ale celkový dojem to naštěstí nekazí. Velmi dobře se tu Gott předvedl i jako autor. Skladba Isabel asi není ničím převratná, ale na poslech je velmi příjemná. Autor i zpěvák v jedné osobě se předvede v méně zvyklých hlubších polohách. O to více pak překvapí píseň Už vítr to svál - je v trochu podobné náladě, ale refrén přináší velmi pěkný sekvencovaný hudební motiv. Největší autorské překvapení však přináší Gott v úvodu alba, hned po titulní písni - píseň Jestli tě budu mít rád je jedním slovem odvaz. Jedna z nejlepších věcí, které kdy napsal, zdařile míchá hudební motivy od dvoutónového v úvodu sloky po rozmáchlý refrén. Textař Eduard Krečmar písni rozhodně pomohl, navíc přišel s trochu odvážným obratem „nedám si prášky ani do hlavy brok“. Podání je tak samozřejmé, že nepozorný posluchač toto přejde a pozorný se pousměje. Na samý vrchol písni pomohlo též velmi zdařilé aranžmá. Velmi dobrou skladatelskou práci odvedl Lešek Wronka. Mimo jiné je autorem velmi pěkné úvodní a zároveň titulní písně, lyrické V zákoutí tvých promenád i rytmické Tancuj, Karolíno. Snad jen na závěr alba bych si představoval něco alespoň trochu majestátnějšího než Ve tvých zátokách (jejíž název trochu koresponduje s již zmíněnou V zákoutí tvých promenád, čímž se stává nutně trochu otřepaným). Ormové coby autoři nijak nepřesvědčili na albu ´95. Jejich jediný příspěvek na této desce, Jako James Bond, je zajímavější spíše nosným textem Ondřeje Hejmy. Jinak je to nepovedená a navíc zřetelná předělávka problematického hitu Toma Jonese Sexbomb. O mnoho lépe se předvedl Šimon Kalousek, i když Vím, jak dá se žít zní dost tuctově. O hodně lépe se povedl úsečný refrén písně Stíny dvou. Kontrastně k náladě celého alba pak působí nahrávka Náhodou - trochu zasněná, někoho ze sna naopak možná probudí, ale jinak velmi dobrá. Karel Gott konečně o sobě dal vědět, že ještě žije. Album oproti nic nového nepřineslo, ale to se snad ani nečekalo. Je dobře, že vzniklo.